Boj o přežití v Liverpoolu

  24/6/2022 - 27/6/2022

Nebudeme moc přehánět, když řekneme, že z předprázdninového výletu do Liverpoolu se vyklubal boj o přežití. Při cestě se nám naskytlo hned několik komplikací a byly jsme rády, že jsme se nakonec dostaly domů. Výlet jsme odstartovaly tradičně cestou do Vídně na letiště, kam jsme se pohodlně dostaly vlakem z Brna. Všechny kontroly proběhly v pořádku a my měly dostatek času. Náš let hlásil 30 minut zpoždění. I to se ale stále dalo zvládnout s ledovým klidem. Naše letadlo nakonec vzlétalo se zpožděním okolo 40 minut. Na Héďu zrovna vyšlo sedadlo u nouzového východu, ale byla ráda, že si může nohy pořádně natáhnout a užít si let. Jak asi mnozí víte, krajina kolem Vídně je specifická dlouhymi rovnými železnicemi a spoustou větrných elektráren. Ze začátku letu jsme si krajinu všechny 3 prohlížely a pak na chvíli zavřely oči. Když jsme se ale po nějakém čase probudily, letěly jsme zrovna nad stejnou, několik desítek km dlouhou, železnicí, kterou jsme viděly i při vzletu. Chvili nám trvalo, než jsme přišly na to, že kroužíme asi půl hodiny dokola stále kolem stejného místa. Hned poté se ozvalo hlášení, že problémy s letadlem přetrvávají a my se musíme vrátit zpátky do Vídně. Na letišti už čekali hasiči a další bezpečnostní složky. A tak jsme po několikaminutovém čekání v letadle opět všichni vystoupili a čekali v letištní hale na další pokyny. Z toho nekonečného čekání nám pořádně vyhládlo, zásoby ale došly a tak jsme byly donuceny si koupit kousek pizzy za 8€ a rozpustit rajskou polévku v petce s vodou (protože jsme studentky a jsme chudý).

S novou posádkou, novým pilotem a novým letadlem už jsem napodruhé konečně odletěli. Ufff. Ale zpoždění ani po takovém zdržení nenabralo více jak 3 hodiny a my tak nedostaly žádnou kompenzaci. Liverpool i Manchester jsme si nakonec užily dosyta. V Liverpoolu jsme prozkoumaly uličky slavné skupiny Beatles, v Manchesteru jsme narazily na maďarský festival. To bychom ale nebyly my, kdyby se něco opět nestalo. Cestou vlakem z Manchestru do Liverpoolu se nám porouchaly dveře ve vlaku a my tak opět proseděly pár minut ve stojícím vlaku, který nakonec stavěl už jen na konečné, což byl zázračně Liverpool a my nemusely nic řešit. Na poslední noc jsme ale neměly ubytování a měly v plánu vyrazit do klubu. To jsme ale netušily, že místní bary zavírají už v 1 v noci. No, vlastně není divu, když mají otevřeno už od 8 od rána. A tak nám pak nezbylo nic jiného, než čekat několik hodin na první bus, který odjížděl na letiště. Naštěstí jsme ale potkaly dva kluky z Česka, kteří se ocitli ve stejné situaci. A tak nás na to čekání bylo o něco víc.

Když už jsme pak ale doletěli všichni v pořádku zpátky na letiště ve Vídni, myslely jsme, že všechny trable jsou za námi a my už jen dvě hodinky počkáme na regiojet, který nás odveze z letiště až do Brna. Ten měl ale zpoždění a kvůli technickým důvodům odjížděl až z hlavního nádraží, na které jsme se měly dostat busem. Kvůli špatné komunikaci regiojetu nám nakonec náhradní autobus ujel a my se spontánně rozhodly, že domů dostopujeme. Ikdyž jsme prvně z letiště mířily spíše na druhou stranu od Brna, nakonec jsme se do Brna přeci jenom dostaly. Tímto bychom rády poděkovaly mladé Rakušance, řidiči Tesly, dvěma kamarádům z Vídně a nakonec Polákovi, díky kterým jsme se domů opravdu dostaly. A to, že se s námi pak v Brně rozbila šalina, to nám po takovém dobrodružství přišlo už naprosto normální.